maltézský psík a trpasličí pinč

NAŠI MAZLÍČCI...

Maltezký psík

Původ

Předci tohoto malého psíka žili v přístavech a pobřežních městech v centrálním Středozemí, kde razantně lovili myši a krysy, které hojně nacházeli v přístavních skladech a na palubách lodí. Na seznamu psů, kteří existovali již v době Aristotela, je zmíněno plemeno malého psíka, kterému připsali latinské jméno „canes melitentes“. Maltézáček byl známý také ve starověkém Římě u římských patricijů, jako oblíbený společník vdaných paní, a byl chválený také Strabonem, latinským básníkem 1. století našeho letopočtu. Zobrazení Maltézáčka mnohými renesančními malíři, jako např. Rubens a Goja, ho zpodobňují jako malého psíka, důstojně stojícího uprostřed dobových salonů po boku krásných dam.Na konci 19. století toto roztomilé plemeno velmi prořídlo a Maltézáček byl velice vzácný. Avšak díky specialistům, kteří se zaměřili na jeho záchranu a šíření, se zániku tohoto plemene zabránilo.

Charakter plemene

Maltézáček je milý a oddaný pes; citlivý, jemný, hravý a roztomilý. Jednoduše řečeno-ideální pes do bytu a k dětem. Stejně jako u jiných plemen se i u maltézáčka můžeme setkat s velice temperamentními jedinci, kteří se v kombinaci s nedostatečnou výchovou a nejasnou hierarchií v domácnosti mohou stát až agresivními (nijak se tedy neliší od jiných psů). Zdá se, že obvykle jsou poddajnější fenky, zatímco psi mohou mít tendenci zaujímat v rodinné smečce první místo.

Maltézáček je společenské plemeno, chce být milován, opečováván a v každém případě chce být viděn. Dokáže být neuvěřitelně citlivý, vnímavý a milý. Reaguje na hlas a nesnáší hluk. Na křik a tvrdé zacházení reaguje panikou a úzkostí. Je velice chytrý, učenlivý a bystrý. Chce být u všeho a do všeho „mluvit".

Maltézáček je pes „do kapsy", proto není vždy nutné nechávat ho samotného doma. Bude šťastný kdykoli a kdekoli, pokud bude v náruči svých nejbližších. Přes svůj malý vzrůst má hodně elánu. Pro sport se však nehodí. Rád si hraje, zvládne i delší procházky, ale usedlý životní styl mu nedělá problém. Rád se ujmě role gaučového povaleče. Dožívá sed průměrně 14-15 let.

Popis

Maltézáček váží 3 až 4 kilogramy. Pes má v kohoutku 21 až 25 cm, fenka je o něco menší, měří 20 až 23 cm. Plemeno vyniká hlavně svou hedvábnou, sněhově bílou srstí, která neustále dorůstá, nemá podsadu a nelíná. Srst může mít až slonovinovou barvu a tolerují se i světle oranžové odstíny. Čenich musí být vždy černý, stejně jako tlapky.Držení těla je noblesní, psíci nesou hlavu vysoko a vznešeně. Oči musí být velké, tmavé a kulaté. Tělo je spíše podlouhlé, obdélníkového rámce, s širokým hrudníkem a vysoko nasazeným ocasem. Pohybuje se lehce, elegantně. Pro maltézské psíky jsou typické velice rychlé kroky v klusu.

Základní péče

Pokud vám na první pohled učaroval maltézáčkův čistě bílý sametový závoj, připravte se na každodenní péči, kterou srst vašeho miláčka bude potřebovat. Nejde jen o vyčesávání. Srst maltézáčka dorůstá do patřičné délky asi jeden rok. Od 5 měsíců je dobré ji olejovat nebo krémovat, aby se nevysoušela a nekrepatěla. Tomu musí předcházet koupel, která se u maltézáčka tak jako tak stane pravidelnou záležitostí. Ale ani kvalitní kosmetika a skvělá péče nezaručí, že i srst bude skvělá. Její kvalita je dána v první řadě geneticky.

Srst výstavních psů je nutné balíčkovat, aby se nepoškodila. U nevýstavních maltézáčků je lepší udržovat kratší sestřih, který je příjemnější i pro psa. Fenky maltézáčků se údajně nejdříve vystavují, až po „kariéře" se ostříhají a slouží k chovu.

Maltézský psík není náchylný k žádnému onemocnění a nevyskytují se u něj z pravidla žádné genetické vady. Přesto má své specifické problémy. Jednak je to nadměrné slzení, někdy je příčinou zánět spojivek. Příčinu a léčbu konzultujte s veterinářem. Je dobré oblast okolo slzných kanálků denně otírat. Dále může mít maltézáček problém se zubním kamenem, proto se doporučuje čistit psovi preventivně zuby.

Trpasličí pinč

Původ

Historie čistokrevného chovu se začala psát koncem 19. století, kdy vznikl v Německu chovatelský klub kníračů a pinčů. Od té doby prošlo plemeno obdobími rozkvětu i úpadku, také jeho exteriér se měnil. Protože trpasličí pinč vznikl zmenšením ze stejných předků jako německý pinč, začali se chovatelé velice brzy potýkat se známkami miniaturizace, které jsou ale u trpasličího pinče krajně nežádoucí a přestavují vždy hrubou vadu. Cíleným chovem se ale již dnes daří tyto znaky potlačovat a dnešní moderní trpasličí pinč je elegantní, vyvážený a atraktivní pes, s typickou vyrovnanou sebevědomou povahou a ohnivým temperamentem.

Charakter plemene

Trpasličí pinč je pes, který je svou velikostí přímo ideální do města a do bytu. Je malý, milý a přítulný. Navíc je skvělý hlídač a jeho štěkot rozhodně předčí kdejaký alarm. K cizím je dost nedůvěřivý. Jinak je to dostatečně sebevědomý a vyrovnaný. Když se na vašem pozemku vyskytne nevyžádaná návštěva, můžete si být jistí, že se o tom ihned dozvíte nejen vy, ale pravděpodobně i nejbližší sousedé.